Upozorňuji, že JÁ jsem schopná napsat cokoliv. Opravdu COKOLIV, tak se nezděste, jestli tu bude něco nekalého, nebezpečného či nechutného, nebo spoustu dalších ne....jo a ještě něco. Jděte se vycpat s reklamama, a odkazy na svůj blog si taky odpusťe, stejně je navštěvovat nebudu


Běžný den kočky v naší rodině

24. prosince 2011 v 16:37 | TeeMalis |  příšerné pokusy o povídky
No, v tuhle dobu bych asi měla napsat něco vánočního, když už jsem na blogu tak aktivní, ale nějak nemám náladu psát zrovna o Vánocích. Ono už beztak stačí, že o nich píšou všichni....a já tu vánoční náladu ani necítím. A tenhle nápad mě napadl včera, tak proč ho nenapsat, než ho zapomenu. Mimochodem, je to trošku delší....trošku víc...



Z pohledu kočky:

Majitelé mě většinou oslovují Boo. Když vstanu v dobu, kdy vidím v celku dobře a už se mi nechce ležet na tom měkkém, pořádně se protáááhnu, sednu si, a začnu mňaukat tak dlouho, dokud mi někdo nepřijde otevřít. Většinou to bývá ta vysoká a brýlatá. Mí majitelé jsou celkově divná stvoření. Jediné, co se mnou mají stejné, jsou chlupy nahoře, ale vůbec si je neolizují. Divná to stvoření. Ale jinak chlupy nikde nemají, jsou zkrátka divní...

...Jakmile otevřela dveře, chtěla jsem se jimi protáhnout, ale ta vysoká brýlatá, myslím, že jí říkají nějak na T, mi zatarasila cestu nohama a zahnala zpátky do mé místnosti (z pohledu TeeMalis: spí v koupelně a já ji vždycky ráno zaženu zase do koupelny, protože je spuštěný alarm v přízemí). Z trucu si lehnu a nastavím krk jejím směrem, aby mě mohla podrbat. "No ty jsi ale ťutíí ňuníí!! " spustila hnedka, jak mě začala pořádně drbat. Brrr, já ten hlas vážně nesnáším, ale vrním, protože to bylo fakt příjemný a dělala jsem to i proto, aby měla radost, a konečně mě pustila z té místnosti! Po tom, co mě dokonce i zvedla a drbala snad všude, si šla sednout na lidskou toaletu, kam jsem jako kotě několikrát málem skočila. Tam jsem se jí několikrát otřela o nohy, aby mě už konečně pustila ven. Párkrát mě pohladila, a pak si ně přestala všímat. To je ale drzost! Ještě se ke mně otočila zády a začala si umývat obličej! Párkrát jsem zamňoukala. Ona se na mě podívala a potom mi přestala věnovat pozornost úplně... tak jsem to vzdala.Pohodlně jsem se posadila a dívala se, jak si čistí ty divné zuby a konečně... konečně mi šla otevřít. Sláva! Teď jenom počkat, aby si na sebe oblékla ty hadry. Vážně nechápu, k čemu je lidi potřebují. Asi proto, že nemají tak krásný hustý kožíšek, jako já. Já jsem geniální! Vždycky na všechno přijdu!

Nějak podezřele rychle se oblékla. Asi pěkně spěchá, tak mi asi ani neotevře dveře ven, do zahrady. Dneska je ale krásný den. Cítím, že nebude pršet a myši a drobné potvory se budou chytat krásně. Musím ji za každou cenu přesvědčit o tom, aby mi otevřela!
Zrovna chystala horkou vodu, kterou zalila nějaký voňavý sáček a odněkud vytáhla něco žlutého, co mi vážně strašně chutná, něco zabaleného v bílém a tucet něčeho, co mi dávají v tuhle dobu s tím žlutým (kdyžtak je to máslo, šunka a rohlíky). Začala jsem mňaukat kvůli tomu, aby mě pustila ven, i kvůli tomu, aby mi dala něco, co jedla. Přitom vytahuju drápky a protahuju se o její nohy. "Ále Boo! Fuj!" křikla a odstrčila mě. Já se na ni jen smutně podívala. Tohle by mělo fungovat. Ale zafungovalo to až potom, co dojedla. To mi dala potom pidikousek té pochoutky. Chtěla jsem ještě, ale už neměla. Asi budu trucovat. A ani mi neotevřela ven. Vypadá to tak, že dneska zase zůstanu doba. Bude se mi stýskat po tom loveckém adrenalinu, kdy mám zapnutý snad jenom jeden jediný smysl, kočičí instinkt...
Ta holka si po jídle oblíkla ještě něco na nohy a novou vrstvu oblečení. Pak za ní přišel ještě její táta. Jeho nějak extrémně nemusím. A on mě asi taky ne. Já bych řekla, že by mě v tohle domě ani radši neviděl. Ale co, nic mi zatím neudělal, tak proč něco řešit.

Dívala jsem se, jak odcházejí. Teď mám příležitost prokluznout ven! Její táta otevřel dveře...a já vystartovala. Ano, jsem venku! Vychutnávala jsem si pocit svobody tím, že jsem vyskočila na nějakou velkou pložinu na plotě, kam jsem si taky sedla. Pohled z výšky je tak triumfální....ach, jak já ten pocit mám ráda...
Až mě to omrzelo, šla jsem do toho bordelu naproti. Tady bývá hodně koček i myší. Tentokrát se porozhlédnu po nějaké velké myši. Bojování se sousedovic kočkou už mě nebaví. Taková stará, tlustá....takové já nemám ráda. A ani psy nemám ráda. Jsou takoví uštěkaný, blbí a útoční (to si myslí moje kočka, ne já). Žádnou eleganci nemají....

Á, tam vidím jednu malou. Pomalu se k ní blížím...ani si mě nevšimla...a...skočím! Těsně jsem minula, ale mě neuteče! Zkusí se nehýbat,nebo dělat mrtvou, ale já tenhle fígl znám natolik dobře, že se na něj ani nenachytám. Dost myší před ní to dělalo... Bouchnu do myši packou, a ona vážně zdrhá! Po nějaké době ji nakonec chytím. To bylo celkem jednoduché. Půjdu s tím domů, a tam si s tím trošku pohraju. A možná i sním. Ajéje, oni už odešli. Takže mi nikdo neotevře domů. Ach jo. To počasí najednou vypadá nějak divně. Měla jsem zůstat doma....ach jo. Tak si aspoň pohraju s tou mrtvou myší. Už mě to nebavilo....tak jsem tu myš sežrala. Chutná...tak nějak...dobře i špatně. Asi byla blbě živená. To maso, co mi dávají doma je tak výborné...ještě teď z toho vrním.

Už chci být doma. V teple... to počasí vážně vypadá zle.Je tma a začíná... ale ne, prší! A je vítr! No to se musím dostat domů, nebo najít nějaké suché místo. Už slyším, jak někdo řve: "Boo! Boo!," to se vážně musím vrátit domů. Běžím domů jak nejrychleji můžu, a za chvilku jsem před domem. Mňaukám, tak dlouho a tak naléhavě, že mi opravdu někdo otevře. Tam na mě tam vysoká brýlatá:"Ty blbko, co chodíš ven v takový zimě? No tak pojď do koupelny..."
Šla jsem tam. Áách teplo domova! A to jídlo! Snědla jsem snad všechno, co tam bylo. Potom jsem se celá očistila, stočila se do klubíčka a usnula. Probudila jsem se, když někdo rozsvítil. Celkem mě nezajímalo kdo. Jenom jsem vstala, protáhla se, a šla ven. Tam jsem uviděla svoje oblíbené křeslo, kde ráda spím, tak jsem na něj vyskočila, a usnula....

Vzbudím se, když mě někdo hladí. Celkově mě vlastně každou chvíli někdo hladí. Někdy je to příjemné, někdy pěkně otravné. Když mě ten člověk tímhle příšerně otravuje, pořádně ho kousnu nebo mu udělám pěknej škrábanec. No co, mají to za to, že mě pořád hladí. Koho by to neštvalo?
Jo, a ten kdo mě probudil nebyla ta vysoká brýlatá, ale vysoká bezbrýlatá! Její máma! Ne, pomoc! Nejenže mi nikdo na pomoc nepřispěchá, ale ona mě vezme...a málem mě přitom udusí. Vždycky, ale VŽDYCKY si mě takhle přitiskne, a já nemám šanci ji ani škrábnout. Potom mi vezme hlavu do dlaní,a začne ji hladit, to už nemám vůbec šanci se ubránit! Tak teď už jsem vážně naštvaná! Takhle mě nikdo budit nebude! Začnu vrčet, tohle jsem se naučila od psů, aspoň k něčemu jsou užiteční. Vypadá to ale, že to nepomohlo. Ach jo, ať už to skončí... no hurá. Konečně mě pustila. Tohleto já už vážně nesnáším...brrrr
Vyjdu z toho pokoje se křeslem a chci jít do toho vedlejšího pokoje. Tam je bohužel zavřeno. Sednu si tam, a začnu zase mňaukat. Tohle vždycky funguje. Ona mi po chvilce šla vážně otevřít. "No, co tady chceš?" Zeptala se mě, jako bych to věděla. V podstatě jsem nic nechtěla, jenom mě štve, když jsou nějaký dveře zavřený.
Otřu je jí o nohy, a odejdu.
Bloudím jen tak po domě a chci najít něco na hraní. Nic nenajdu. Ach jo, zase nuda, jdu si zase lehnout, tentokrát na černou pohovku. Spím tam celkem dlouho a mezitím mě tak minimálně x-krát pohladili. Pak mě někdo zvedl a pustil mě v koupelně. Tam jsem se nažrala a... šla jsem spát. Zítra bude vyčerpávající den...

Z mého pohledu:
Boo je malá rozmazlená (a roztomilá) mrcha, co si všechno vyžádá mňaukáním. Ona nemňauká jenom když ji něco bolí, ona mňauká hlavně, když něco chce. Ne že bych ji neměla ráda, ale někdy je pěkně hyperaktivní z toho spaní a x-krát na ni byli rodiče naštvaní, protože poškrábala pohovky, nové kožené židle k jídelnímu stolu...a když byla kotě, hodněkrát dokonce brutálně roztrhala toaleťák, to jsme ho potom museli taky dokupovat x-krát -_-
Někdy je ale unavená, a už nemá sílu útočit na ruce, co ji hladí, ale někdy mi vážně brutálně rozkousávala ruku, když jsem ji pohladila. Vždycky návštěvy se jí strašně bojí, muehehe, já už jsem zvyklá na škrábance a kousance, takže pohoda. Někdy je ovšem ale vážně v pohodě a mazlí se s námi sama, teda, kromě u mamky. Máma by ji vážně jednou udusila xD
Někdy je sice pěkně protivná, ale mám ji ráda :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama