Upozorňuji, že JÁ jsem schopná napsat cokoliv. Opravdu COKOLIV, tak se nezděste, jestli tu bude něco nekalého, nebezpečného či nechutného, nebo spoustu dalších ne....jo a ještě něco. Jděte se vycpat s reklamama, a odkazy na svůj blog si taky odpusťe, stejně je navštěvovat nebudu


Koupelnové a další výjevy

17. dubna 2012 v 15:51 | TeeMalis |  Téma týdne
...otevřela jsem oči. Nade mnou se nacházel tmavý strop. "Jo, dobrý, můžu ještě spát" říkala jsem si a spala dál. Probudím se podruhé. Zase černý strop, ale o odstín světlejší. "Furt můžu spát" říkala jsem si, ale spíš jsem si to jen nalhávála. Za pár minut jsem pomalu, asi tempem přežraného hlemýždě, otevřela oči, otočila hlavu o 90 stupňů a zakoukala se na digitální budík. 6:00. Koukám, koukám...ty čísla mi nic neříkají...ajo...probudila jsem se minutu před prvním budíkem. Mimochodem, mám tam vyzvánění Yirumi - River flows in you, fakt debilní výběr pro vyzvánění na budík - komu by se při poslouchání Yirumy nechtělo usnout, ale co...právě proto mám těch budíků víc, a poslední zvoní v 7:45...ale vraťme se k mému hlemýždímu ránu.

Začalo mi pomalu docvakávat, že jsem se probudila brzy, a mohla jsem zase usnout, ale z mně nepochopitelného důvodu jsem si vstala z postele, levou nohou, a spadla na dřevěnou podlahu mého tmavého pokoje. Ta pravá noha se mi zákeřně zamotala to přikrývky. Zabít toho, kdo vymyslel tak nepraktickou věc, jako je pravá noha...ale nevadí. Myslela jsem, že mě ten pád na kebuli aspoň probudí a nakopne, aby to všechno udělala rychle, ale né, myslelo mi to pořád stejně. Vstala jsem ze země a započala mou strastiplnou celodenní cestu.

Nejdřív ze všeho jsem se potmě dopotácela do koupelny, a zakopla snad o všechno v chodbě, s vyjímkou světla na stropě. V koupelně...jsem zapla světlo nad zrcadlem. Bylo tak bílé a ostré, až začaly moje oči protestovat:"Héj, zhasni světlo ty blbko! A ty, světlo...seš náš celoživotní nepřítel!" Já jsem byla příliš líná a světlo se k tomu nijak nevyjadřovalo. Naproti dveřím stálo zrcadlo a pod ním umyvadlo. Zrcadlo, zrcadlo...cos mi to proboha provedlo s mými vlasy? Nelesklý, mastný, s lupama...a co ty beďary? A kde se vzaly ty kruhy pod očima?
Co jsem zrcadlu a světlu udělala, že mě takhle zohavily? Kvůli nim to budu muset všechno zpravit...safra práce tohleto, víte vy (=zrcadlo, světlo) kolik mě to stojí času? Pche...

Dodrhla jsem se, umyla si vlasy ("vy mrchy zrádný, to mi nemůžete ušetřit práci a nemastit se každý den?"), vyčistila si zuby, zamaskovala většinu nedostatků, oblíkla si na sebe něco, v čem bych nevypadala jako zombie, nasnídala jsem se, a tohle všechno udělala plus mínus za jednu a půl hodiny. Hlemýždím tempem, tempem ospalého člověka, co je "trochu" mimo.

Tempem člověka, blížícího se k popravě jsem se plužila k vstupním dveřím. Věděla jsem, co mé oči čeká. Otevřela jsem dveře a...BÍLÁ. Naproti našemu domu stojí bílý panelák a byl zrovna krásný, ba přímo nádherný slunečný den. "ÁÚÚÚ!! Ty mrcho bídná, proč jsi proboha otevřela ty dveře? SVĚTLO, ty náš nehorázně smrdutý nepříteli!!" Vykřikovaly moje oči. Můj mozek říkal:"Klid vy tupohlavci. Musí jít do školy, a jak by se tam jinak dostala?"
"Komu říkáš tupohlavci? Mohla vylézt oknem, blbečku."
"Komu říkáš blbeček? Jako, podívejte se na sebe!"
"Co?!? Ty..." a takle se můj mozek hádal s očima...celou půlhodinovou cestu do školy, až jsem řekla:"DRŽTE KLAPAČKY, nebo..." a ani jsem to nemusela dokončovat. Ztichli sami.

Ve škole mi dneska všichni za zády říkali zombie a nepokrytě se tomu řechtali. Pch, posmívat se unavenému člověku...
Zajímavý, že mě všichni nechají spát. Asi si pamatují, co jsem dělala, když mě probudili...hehe. Na učitele jsem se před dlouhou chvílí naučila dělat pronikavý pohled. Všichni pod mým pohledem znervózněli a koktali tu vysvětlovanou látku, jako vystresovaný student před tabulí. Studenti se jim smáli, a jedna citlivá profesorka to asi neunesla a utekla ze školy. Proto mě učitelé nechávají spát.
Spolužáci...no...to se u mě probudilo mé horší, tmavší já. To světlé se rozplynulo někde v meziprostoru. O všech, kteří mě otravovali jsem řekla něco...nepříjemnýho na poslech. Proto se mi dneska klidí z cesty každý, a mluví spolu a o mně jenom za mými zády.

Když skončila škola, šla jsem přirozeně domů...do postele...
"Zas to otravný světlo!" Vykřikly moje oči, když jsem byla venku ze školy. Vida, zase se probudily. Ve škole se trochu prospaly...trochu dost, no...
"Světlo, chceme tě vyzvat na souboj! Kdo to vydrží dýl!"
"Fakt? Tak to chci vidět, jak proti mně obstojíte," posmívalo se jim světlo. "No vida, konečně se ozvalo," říkám si v duchu.
"Chceš to vidět? Chceš to vidět? Hmm?" Posměšně se ptaly oči.
A já odpověděla:"Ne, fakticky to nechci vidět, a nechci, abyste to viděly taky," protože už jsem otevřela dveře našeho vstupního domku a vstoupila dovnitř.
"NÉÉ, prohrály jsme s tím blbcem světlem. Bůů" truchlily nad tím oči.
Já to nějak neřešila, protože jakmile jsem uviděla postel, udělala jsem jen jedno. Skočila jsem do ní, a za necelých 5 vteřin jsem usla. Tak proběhl můj každoměsíční Zombie den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Marki* *Marki* | Web | 17. dubna 2012 v 16:26 | Reagovat

hezky jsi to napsala

2 Michal Ernat Michal Ernat | Web | 17. dubna 2012 v 19:50 | Reagovat

Pěkný článek, díky za možnost přečtení. I pěkný blog.

3 Venduleee Venduleee | Web | 17. dubna 2012 v 21:28 | Reagovat

"Zabít toho, kdo vymyslel tak nepraktickou věc, jako je pravá noha..." :DDDD
Hm, občas člověk ve škole potřebuje trochu spát. I když je fakt, že já mám zombie dny až příliš často. Koupelnový výjev je nápadově super. Boj očí se světlem...

4 Kimberly B. Kimberly B. | E-mail | Web | 26. dubna 2012 v 20:57 | Reagovat

Panejo! Krásně napsáno! :-)

5 tea length vintage dresses tea length vintage dresses | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 12:24 | Reagovat

We wish to thank you again for the wonderful ideas you gave Jeremy when preparing her own post-graduate research plus, most importantly, regarding providing many of the ideas in one blog post. In case we had known of your blog a year ago, we will have been rescued from the pointless measures we were selecting. Thank you very much.
http://www.askdresses.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama