Upozorňuji, že JÁ jsem schopná napsat cokoliv. Opravdu COKOLIV, tak se nezděste, jestli tu bude něco nekalého, nebezpečného či nechutného, nebo spoustu dalších ne....jo a ještě něco. Jděte se vycpat s reklamama, a odkazy na svůj blog si taky odpusťe, stejně je navštěvovat nebudu


Krásná budoucnost...

12. května 2012 v 15:24 | TeeMalis |  příšerné pokusy o povídky
Tahle hmm... blbost mě jen tak pro zajímavost napadla, když jsem hypnotizovala stůl při šrocení fyziky xD
Mimochodem má to děsně nudnej úvod, je to moje první dlouhá povídka, tak se nezděste...(klidně nečtěte ty popisy, jsou nudný, úplně nanicovatý a jdou mi ze všeho nejmíň). Pokud tam budou nějaké nesrovnalosti, řekněte mi to, určitě jich tam bude hodně...
Přeji příjemné čtení


"Prosím, předpovězte mi budoucnost! Anebo mě do ní vezměte...na chvilku, prosííím" přemlouval asi už po padesáté Erik jednoho z nejvyhlášenějších a taky nejbohatších věštců. Jeho jméno bohužel (nebo bohudík?) nikdo neznal.
"Po kolikráté ti mám říkat, že ti musí být víc než 18. Máš to tady na ceduli napsané. Není přístupno dětem a mladistvým do 18-ti let," odsekl teď už velice podrážděný věštec. Obchody mu v téhle době moc nejely, nemohl spát celou noc, jedna začínající seriálová hvězdička si stěžovala, že to u něj smrdí jako v kanalizaci, čímž mu prudce zhoršila reputaci a ještě k tomu tenhle otrava...
"Ale no tak, za 2 měsíce mi bude 18! No dobře, za 5 měsíců, ale..."
Panebože na nebesích, jak mám donutit tohohle kluka, aby už konečně vypadnul? ptal se v duchu věštec.
"Vyhov mu" řekl mu v duchu velice znuděný Bůh. Ten v tu chvíli neměl žádný zajímavý kšefty, a v esoterice se vždycky děsně pobaví, jaký blbosti ti..."věštci" a "média" řeknou, aby ze svých vizí, karet, kyvadel,... vydělali balík. Samozřejmě to celé někdy,tedy když měl čas, kompletně ovlivňoval. A ti lidi tomu věřili! V celý galaxii ještě neviděl tak hrozně tupí a důvěřiví bytosti. Ale vraťme se k příběhu.
"Mám tady peníze!" vykřikl již zoufalý Erik.
"Kolik?" zeptal se reflexivně věštec.
"Mám tady tak plus minus tisíc, nebo dva tisíce dolarů! Bude to stačit?! No ták, řekněte ano, prosím prosím."
Kde vzalo proboha takový štěně takový prachy? "Fajn, ale nejsou falešný, ani špinavý, že ne?"
"Jak špinavý? Máma by nesnesla, kdyby bylo v domě něco špinavýho. A falešný? Tak to nepoznám" odpověděl s úsměvem Erik.
"No tak fajn," unaveně souhlasil věštec a pustil ho, po tom nekonečném přemlouvání, do svého domu.

Zvenčí vypadal byt jako každý jiný. Byl to řadový domek s bílou stěnou a rovnou střechou. Ale zdání většinou klame
Zevnitř ale vypadal fákt suprově. Bílé stěny, bílá podlaha z neidentikikovatelnýho materiálu, bílé světlo z LED, všude zrcadla...a to další je tak trochu nepopsatelné. I ten tvar domu zevnitř je nepopsatelný. Není v něm totiž žádná pravidelnost, a bez průvodce byste se v něm akorát ztratili. Všude byly vázy, sochy, obrazy a další podivné doplňky podivných tvarů a všech velikostí. A těch dveří tam...tak akorát, aby se v tom systému - jestli tam teda vůbec nějaký je - člověk ztratil. Věštec se pohyboval tou změtí chodeb celkem rychle, tak se Erik musel hodně snažit, aby ho neztratil z očí. Přitom musel vdechovat kouř z levandule. Dost účinný na to, aby ho uspal.
"Chcete jít do mé světlé, nově zařízené pracovny, anebo do té staromódní, tmavé věštící místnosti?" zastavil se věštec na křižovatce chodeb tak prudce, že to něj Erik nechtěně narazil. A spadl. Ten chlap je snad terminátor. Bylo to, jako bych narazil do stěny, pomyslel si trpce Erik.
"Já bych šel radši do té světlé..." odpověděl zmateně ještě pořád ze sedu. Naštěstí hodně rychle vstal, protože stařík rychlou chůzí zamířil doleva.
Doprava, doleva, nahoru, é...doleva...ksakru, už si to nepamatuju, a jestli mě ten stařík nějak podfoukne, tak jsem totálně v háji, říkal si Erik po cestě, když už po sto padesáté zabočili.
...

"Tak jsme tady! To je moje nádherná, nová, bílá pracovna! Taky mě stála pěknej balík..." promluvil věštec hlasem plným pýchy. Ta pracovna byla moc pěkná. Všechno bílé, jako by to všechno bylo nové. Ta prosklená stěna naproti dveřím - mimochodem se suprovým výhledem do lesa - byl moc dobrý nápad. Věštec tím zaujal zatím všechny svoje zákazníky.
Dokonce tam měl i pěknou velkou plazmovku s X-boxem...
Ale věc, co by stála za zmínku byl jeho pracovní stůl. Měl na něm organizovaný chaos. Samé karty, kyvadla, runy, koule, hůlky, spiritualistické tabulky,... a 2 velké sloupce papírů. Měl tam taky u prosklené stěny dvoumetrovou lávovou lampu.

Erik užasl. Ještě nikdy neviděl tak velký stůl s tak obrovským množstvím cetek. V tu chvíli si říkal, kde stojí to udělátko, kterým se má podívat do budoucnosti. Asi někde na stole.
"Máte moc pěknou pracovnu."
Cože? Dal si na ní tolik záležet...tolik času do toho vložil, a on řekne jenom, že je moc pěkná?
"Eh, děkuji" poděkoval značně popuzeně "tak copak to bude?"
"Já nevím, myslel jsem, že mi to řeknete vy..."
"Dobře, budeme staromódní a zvolíme si křišťálovou kouli" a hned vytáhl z hromady na stole a postavil ji na černý podstavec na skleněném stole.
Věštec se před ni posadil na tu svou luxusní bílou pohovku. Posadil se na to kupodivu docela normálně. Ještě si prokřupal klouby a hlavu a začal.
"Tak se na to podíváme..." natáhl k ní obě ruce a ty nad ní kroužily, jako supi nad mršinami.
V kouli se objevila mlha. Jenom se tam tak líně převalovala, a měla budit dojem, že se něco děje. Erik stál uprostřed místnosti, a nevěděl, co si má myslet. Je ta mlha pravá? Vypadá tak nějak uměle...
"Vidím vás..." nepovídej, odfrkne si v duchu Erik.
"...Jak se ochomýtáte kolem nějaké dívky značky fifi. Ta se na vás tady dívá jako na nějakého superhrdinu. Pak tu vidím nějakého dlouhého nagelovaného metrosexuála, jak se na vás dívá pohledem...dost, ale dost ehm...zvláštním. Copak tu máme dál...ulice plná lidí. Ta ulice je myslím tak kilometr, dva odtud.
Ale, tady je něco zajímavého. Asi vás tu přejela malá sanitka, velice neobvyklé...a potom...tma...
To je asi všechno, co jsem viděl v kouli."

Erik vypadal docela dost vykolejeně. Koukal. A koukal.
"Hmm. Ahmm...Ta budoucnost nevypadá nijak dobře. Co je je dívka značky fifi? To je nějaký robot?"
"Nene, to jsou takové ty blondýnky, které jsou...hezké, ale všechny vypadají tak stejně, že si druhý den nevzpomenete, jak se vůbec která jmenovala. Náhodou je to docela fajnová budoucnost, máte tam holku..."
"To jste mi neřekl, že jste tam viděl. Jak vypadá?"
"Na to budete muset přijít sám. A teď vypadněte, za chvilku přijede hlavní postava z telenovely 'Schody do ráje' tak kšic, kšic! Musím to tady navonět, aby si zase nemyslela, že prochází kanalizací."
Hned jak to dořekl, už ho začal rukama nohama vyhánět ze svého domu. Erik se nechal, i když to bylo tak radostně, jako chůze člověka, na kterého čekala oprátka.

A už byl venku, z toho prapodivného bludiště. Hned jak byl přede dveřmi, tak za ním věštec prudce a rychle zavřel dveře.
A pro jistotu je i zamkl.
Erik si jenom povzdechl a šel do centra města.

Šel tak, že ho párkrát málem něco přejelo, lidi si ho nevšímali, a holky ještě méně. Erik by rád některou sbalil, ale na to byl až moc hezký a moc stydlivý. U holek obecně platí, že pokud někdo vypadá jako playboy, určitě jím je. On by rád nějakou chytrou a hezkou, jenže na žádnou takovou ještě nenarazil. Pokud byla hezká, byla akorát tak pěkně hloupá, která by se hodila akorát tak do postele. Pokud byla chytrá, tak byla tichá, nenápadná a ani ne moc hezká. Chudák, 17 let mu brzy uteče a ani neměl holku. Kluci se mu už za to dlouhá léta posmívali. Nic si z toho nedělal, a říkal, že si počká na tu pravou. Jenže co když nikde není?
Taky proto šel za tím věštcem, a nic užitečného se tam nedozvěděl...a to za to dal tolik peněz...
Jenom to, že v nějaký daleký budoucnosti, pokud nějaká bude, bude mít holku. Super. Jak daleká ta budoucnost bude?

"Snad brzy...snad...už do mě nebudou rejpat, že jsem buzík." Řekl si to pro sebe sice potichu, ale slyšelo to celé metro. Celá skupinka šesti kluků se od něj nenápadně odtáhla, holka za ním se začala chichotat, ti sedící důchodci před ním se na něj pohoršeně dívali, ti dospělí kolem se na něj radši nedívali, a řidič to raději neslyšel. "Sakra, zase mi to ulítlo a slyšelo celé metro.Ach jo." povzdechl si v duchu. Navíc na sobě cítil něčí pohled, rychle se otočil, aby zjistil, že se na něj dívá nějakej dvaadvacetiletej chlap. Věk uměl odhadnout zcela přesně. Ten chlap ho sjížděl pohledem...ne, přímo ho svlíkal pohledem. Raději se zase otočil a odpočítával zastávky před cílem.

"No uff, konečně jsem venku." ale radoval se moc brzy. Ten chlap vystupoval na stejné zastávce a sledoval ho. Když šel do knihovny, šel za ním. Když šel z knihovny, šel zase za ním. "Stalker" zamumlal si pro sebe, a zrychlil krok. Ani nevěděl kam má jít. Najednou se pohledem zastavil na jedné hezké blondýnce, která se snažila vytáhnout svoji botu s patnácticentimetrovým podpatkem z mřížky kanalizace. Aut tam moc kupodivu nebylo, a všechna se jí vyhýbala obloučkem. Ale pak se objevilo nějaké červené Ferrari, které asi nejelo rychlostí 50 km/h, a rychle se k ní blížilo. Ten šampon v tom autě se ani nesnažil zabrzdit. Erik se k ní úplně bez přemýšlení vrhl, strhl ji s sebou na protější chodník, a kupodivu se jim podařilo, že je ten frajer nepřejel, jenom sprostě hulákal, že mu zaclonili výhled.

"Si v pohodě?" zeptal se Erik udýchaně.
"NE! Moje Diorka je támhle!"
"Tvoje co?"
"DIOR ty imbecile!"
Erik se podíval tím směrem, kam pořád ukazovala,a byla tam ta zaseklá bota. A jelikož byl od přírody milý a obětavý člověk, tak tam pro ni skočil. Rychle ji odtamtud vytáhl, jako by ho to nic nestálo, a běžel zase zpátky za blondýnkou.
Když jí tu botu vrátil, tvářila se na něj zbožně.
"Tohle musím říct Cassie, to mi neuvěří, chi chi. Ještě si zavolám svýho Marcuse, to je můj miláček, mimochodem," podívala se významně na Erika, "A říct máti že jsem doma. Tak ahojky, musím letět." A nechala tam milého Erika stát. "Ani mi nepoděkovala, a to jsem se tak snažil. Navíc byla zadaná. Ach jo." zase si povzdechl. Otočil se, a koho tam neviděl. Toho stalkera. Toho nagelovanýho teplouše. Byl na druhém chodníku. Tentokrát za ním půjde pomalu, a klidně, a pak se ho klidně a odměřeně zeptá, proč ho tak pronásleduje.

Už byl skoro na tom druhém chodníku...když se přiřítila sanitka s vystresovanými saniťáky. Tak moc se Erik soustředil, aby vypadal klidně, a smáznul mu ten samolibej škleb z toho nechutnýho namalovanýho ksichta, že si té sanitky nevšiml.
Sanitka do něj narazila, a on spadl asi o pět metrů dál a omdlel.
"Co s ním? Musíme spěchat!" řekl vyděšeně první saniťák, zřejmě nováček.
"No naložíme ho taky přece!" odpověděl trochu zaraženě druhý saniťák. Myslel si, že tohle by přeci každý měl vědět. Ale pravda, setkal se sice s mnoha podivnými případy, ale tohle...
Tak Erika naložili taky, a kdyby byl milý Erik vzhůru, uviděl by jednu moc pěknou dívčinu. Ta si ho se zájmem prohlížela, a pak taky omdlela z nedostatku krve. Její poslední myšlenka byla: "Je hezký."

...

Erik se znenadání probudil. Byl v nemocnici a bylo světlo. Bylo přesně 17:09 jak se dozvěděl z budíku na nočním stolku. Pomalu utočil svoji hlavu nalevo, a co uvidí. Fákt, ale vážně pěknou holku, i když má skoro všechny končetiny v sádře.
"Tak tě vítám mezi živými, spals pěkně dlouho." přivítala ho s úsměvem ta holka.
"Hmm... jak jsem se sem dostal?" zeptal se trochu zmámeně Erik. Všechno ho bolelo, a nejvíc levý bok. Cítil se, jako by mu někdo zlámal všechny kosti v těle, a pak je velmi nešikovně slepil zpátky.
"Přejela tě sanitka, ve které mě vezli to nemocnice."
"Ach jo, jsem jelito a ještě k tomu slepý." povzdechl si už asi po patnácté Erik.
"No, to seš. Když tě srazili, flákla jsem se slušně do hlavy." Zasmála se neznámá.
"Hm. Jak se vlastně jmenuješ a co se ti stalo?"
"Lily, a jsem tu taky proto, že jsem strašný jelito, ale neohrabaný. Spadla jsem ze schodů a spadla na tu příšernou velkou skleněnou vázu." Teď si zase naopak povzdechla ona. "A ty jsi...?"
"Erik."
A povídali si až do noci. A potom ještě nějaké týdny. A až je propustili z nemocnice, začali spolu chodit. A pak se vzali. Nečekaně. Nebylo možné spočítat, kolik škod spolu napáchali, ani kolikrát se dostali společně do nemocnice, ale byli spolu šťastní jak blechy. A když cestovali, stalo se to, že o nich už všichni okolní civilisté věděli, a radši se jim vyhýbali. Ne že by je neměli rádi, ti je naopak zbožňovali, když spolu hráli improvizované divadélko, ale ty pohromy...radši nemluvit.

"Tak na té budoucnosti od věštce se přeci jen něco vyplnilo." Říkával si někdy Erik ve volném čase. A vůbec, už toho věštce nikdy nenavštívil. Proč by měl? Krásná budoucnost je přeci jenom jednou...a tu špatnou se raději dozvědět nechtěl...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Venduleee Venduleee | Web | 12. května 2012 v 19:01 | Reagovat

Ta povídka je super, jen ten happy end na konci mi trochu vadí. Kruciš, kdyby ho ta sanitka přizabila a dozabila ho ta nemocnice, bylo by to zajímavější.
Víš to, že ses od té doby, co jsi napsala tu poslední povídku, dost zlepšila? Ňáá...
Přesně si pamatuju, jak jsme rozebíraly, co by se stalo, kdyby někoho srazila sanitka. Silně inspirativní okamžiky... ^^

2 TeeMalis TeeMalis | Web | 12. května 2012 v 21:58 | Reagovat

[1]: No jo no, ten konec byla taková cílená nesrovnalost. Muselo tam být přeci něco, co se k tomu vůbec nehodí ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama