Upozorňuji, že JÁ jsem schopná napsat cokoliv. Opravdu COKOLIV, tak se nezděste, jestli tu bude něco nekalého, nebezpečného či nechutného, nebo spoustu dalších ne....jo a ještě něco. Jděte se vycpat s reklamama, a odkazy na svůj blog si taky odpusťe, stejně je navštěvovat nebudu


...pořád před svatbou...

9. července 2012 v 15:15 | Tee |  příšerné pokusy o povídky
Buhúú, já jsem na tom blogu tak nechutně neaktivní , ani na ostatní blogy nechodím a nekomentuju T_T. Zas jsem měla velice neinspirativní období kdy se mi s blogem chtělo seknout. No ale teď, když jsou prázdniny, nuda a času dost, tak jsem se naštvala a řekla si, že budu psát psát a spát xD
Bacha, tohle je pokračování na Předsvatební..., takže jestli je vám nevolno z tematiky (trochu parodované) shounen-ai, tak jděte marnit svůj čas jinam, yup? (tohle je pořád v rámci mého osobního projektu "napiš povídku ze všech možných i nemožných žánrů," a v tomto projektu se budu podepisovat jako Tee). Btw, je to sice můj druhý pokus o shounen-ai, ale to neznamená, že nemusí být příšerný...




...tý jo, no já teda koukám. Takhle nádhernej exemplář chlapa se jen tak někde nevidí. Vysoký, černé vlasy, dioptasové oči - pro ty, kteří se nevyznají v mineralogii je to temně modravě zelený - skryté za obdélníkovými brýlemi s tenkými obroučkami, rovný nos, rovné čistoskvoucí zuby, rty...hmm, svádí mě k velice nemravným věcem, svaly...tak akorát - jako ten co zajde každý týden do posilovny a běhá tak dvakrát třikrát týdně, chůze elegantní, ale trochu neobratná - kdo elegantní by skoro rozbil dveře? - a celkový zjev...jo, je to typický seme, ale mohl by být trochu plachý, rozhodně nevypadá na dobyvačný typ.
Ale v tom obleku vypadá tááák rajcovně...jenom doufám že je na kluky.

Takhle jsem si ho zhodnocoval, než vůbec došel ke stolu. Díval jsem se na něj pečlivě, přepečlivě od hlavy k patě a zase od paty k hlavě, až jsem se střetl s jeho pohledem. Skoro jsem sebou trhnul úlekem, když jsem zjistil, že si mě po očku "nenápadně" prohlíží taky. Jeho pohled byl tvrdý, jako pohled filmového kritika dívajícího se na totální propadák. Ale já ho studoval nerušeně dál. Vím že je to docela nepříjemné a neslušné, být skenován pohledem, ale já si takovýho kusance prostě MUSÍM prohlédnout se vším všudy.

Uklonil se a představil se nám jako Noir, bratr mé snoubenky. (Och, tak to je ten legendární bratr! Asi ho poprosím o podpis a fotku...a adresu a číslo na mobil. Je prostě nádhernej, ještě hezčí než ty plakáty, které jsem měl poschovávané v pokoji, když jsem byl mladší a naivnější...... no jó, no jó, už o něm přestanu básnit.)
Oznámil mě a mým "rodičům", že si jeho sestra musí zařídit nějaké neodkladné záležitosti a že si ji přišel odvézt, jestli bychom je neomluvili. Omluvili jsme je a rozloučili se s nimi. Má nová snoubenka mi přes rameno věnovala umělý a nechutně přeslazený úsměv. Noir se na mě radši ani nepodíval.
Sakra, ani jsem nezjistil, jestli je gay nebo ne. A jestli ne, aspoň se mám nad kým ukájet po nocích.

Z místnosti jsem odešel chvilku po návštěvě. No, mám nad čím přemýšlet. Je sobota, svatba bude už za měsíc, skoro neznám snoubenku, chci poznat jejího bratra, ale ten je jaksi nedostupný, nemůžu utéct, protože mi mí "rodiče"pořídili pět až šest bodyguardů, kteří jsou bohužel nekomunikativní. Ach jo. Už teď mi zase chybí mužská společnost, a bodyguardi se nepočítají, to ani nejsou lidi. Kamkoliv se hnu, jsou mi v patách, a když je poprosím, aby se vzdálili asi tak o dvacet třicet metrů, prý že na příkaz mých "rodičů" (po každém vyslovení slova rodiče se zamračím) mi mají být vzdálení maximálně na pět metrů. To je vážně k vzteku. I na záchod mě doprovázejí, jako bych jim mohl pláchnout záchodovou mísou, asi jsou vážně i dementní. Ale někteří taktnější se postavili před WC, což oceňuji. Nejhorší na tom je, že s tím nemůžu udělat vůbec nic, protože jsem rodičům úplně, ale úplně lhostejný. Ach jo.

Dneska jsem šel do mé oblíbené kavárny s kamarádkami, aby mi vylíčily své nejnovější strasti a radosti. Každý v kavárně se nervózně ošíval, když se ohlédl na tu tlupu chlapáků v černých oblecích, se sluchátkem v uších. Snažil jsem si jich nevšímat, ale moc to nešlo.
Pak jsem šel do knihovny, abych si půjčil další tlustou bichli o mineralogii. Jsem to minerálů prostě blázen, taky mám doma slušnou sbírku a ze psaní esejí na tuhle tematiku jsem dostával vždycky samá áčka. Do knihovny jsem šel sám...teda, pokud nepočítám tu "nenápadnou" tlupu. V knihovně vypadali prostě směšně. Vůbec tam nepatřili, a když viděl jsem jenom jednoho bodyguarda, který si navíc četl Sport Illustrated, a ty ostatní, jak tam tak v rohu nervózně postávají, vyprskl jsem smíchy. To se prostě nedalo vydržet, bodyguardi v knihovně! Pochybuju, že by vůbec uměli číst. Chech.
Když jsem tam tak neslušně vybuchl smíchy, dívaje se na tu tlupu....postupně se ke mně přidali snad všichni v knihovně, protože stáli na tak nešikovném místě, že sice všechno viděli, ale taky naopak všichni viděli je.
Po tomhle incidentu mi oznámili, že na takovýchto místech budou stát před budovou. Hmm, jestlipak to dodrží...nevím sice, co mysleli tím 'na takovýchto místech', ale budiž.

Když jsem se šel naobědvat do sushi baru, zase se na mně přilepili. Ani nebudu říkat, jak divně tam vypadali. Dokonce si i nic nedali. Pff, takový dobrý sushi...no nic no.
Po sushi jsem šel do knihkupectví, do galanterie, do internetové kavárny, nakupovat oblečení jsem byl...a všude ti bodyguardi vypadali směšně, samozřejmě.
Už jsem z toho celého dne byl unavený a chtělo se mi jít do toho paláce, který musím nazývat svým domovem. Ale...ale v dálce se zablýskala - prostě se objevila - budova, která nápadně připomínala svou barvou... chá, jestlipak mě budou následovat...
Ohlédl jsem se na ně, jak se tváří, když už teď poznali, kam jdu. Tvářili se nanejvýš udiveně - jediná emoce, kterou jsem na jejich obličejích viděl. Když jsem tam došel, oznámili mi, že zůstanou venku.
Jo! Konečně jsem se jich zbavil. Teď jim můžu zdrhnout, když se dívají na nebesa - místo na hříšné hlubiny pekla zvaného bordel. Ňachachachá...

Vkročil jsem tam a ... no hele, gay klub! Ještě lepší, je večer, a je tu hodně lidí. Kluků. Gayů... ale žádného zajímavého tu nevidím. Znenadání se vedle mě objeví jeden z bodyguardů. No to snad ne, že by mně doprovázeli až do klubu?
Ale...vidím tu jenom jednoho, a ten je docela mladý...nějak hodně mladý.
Sundal si svoje černé sluneční brýle.
No téda, já dneska narážím na samé krasavce! Tenhle měl platinově blonďaté vlasy ulíznuté dozadu, azurové oči, vysoký rovný nos, rty...celkem obyčejné a svaly jaké by měl bodyguard mít. Vypadá mile. Jo, je to zase seme.
"Budete mě studovat ještě dlouho?" zeptal se mě s náznakem úsměvu.
"Jistě, budu si na to ještě muset sednout. Můžeme si najít nějaké místo...co třeba támhle u baru? A prosím nevykejte mi."
"Když si to tak přejete,ehm, teda přeješ, tak není problém."
"Fajn." a posadili jsme se.
"Hele, kolik ti vlastně je?" zeptal jsem se ho, protože mi připadal tak maximálně na dvaadvacítku.
"Pětadvacet. Já vím, vypadám na míň. Jsem po matce, bohužel."
"Tak tos musel mít moc hezkou matku."
"Díky. Jé, tam vidím svého přítele. Půjdu ho pozdravit. Tak zatím!"
Ech, nikdy jsem ještě neviděl, že by ode mě někdo odcházel tak nadšeně. Ách jo, všichni hezcí chlapi už jsou zabraní. Vsadím se, že Noir taky.

No, a jako naschvál se podívám k hlavnímu vchodu...a koho uvidím? Noira. Tak to beru zpátky, asi není zadaný, pokud nemá jako můj bodyguard přítele barmana.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tramvajka Tramvajka | Web | 11. července 2012 v 13:43 | Reagovat

Chichi, tak tohle si dokážu představit jako komiks nebo tak.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama